TJ Sokol Rymice

RYMICE - Fotbalisté Rymic si užívají vlnu eufórie. Jejich série šestnácti zápasů bez porážky je klubový rekord od roku 1997. Tým zaslouženě sklízí obdiv fanoušků i soupeřů. Zásluhu na úspěchu má i trenér Petr Štěpaník, který se po dvou neúspěšných angažmá vrátil na pozici trenéra a přivedl sebou i zajímavé posily.

Jak prožíváte bodovou šňůru z pozice trenéra?

Je to velmi specifická situace. Klukům to samozřejmě přeji a určitě si to zaslouží. Jakožto trenér tam však vidím i nedostatky. Občas náš herní projev není úplně ideální, ale hráči to vždy zvládli udržet hlavně týmovým výkonem. Snažím se si to užívat, ale zároveň čerpám poučení z věcí, kterých bychom se měli do budoucna vyvarovat. Nesmíme usnout na vavřínech. Porážka jednou přijít musí.

Daří se vám zejména v defenzívě, co dělá vaši obranu neprůstřelnou?

Nechci chválit jen jednotlivce, zásluhu na tom má celý tým. Velmi nás vždy podrží gólman a doufám, že tomu tak bude i nadále. Dále pak kapitán Petrskovský, který obrannou hru skvěle řídí. Dopředu nám to naopak trošku drhne, ale máme tam hodně nových posil a musí se sehrát. Těsně za vámi se drží Hluk B.

Vnímáte ho jako hlavního rivala?

Upřímně spíš ne. Snažím se vnímat každého soupeře zvlášť, i když vás tabulka občas trošku strhává. Od kluků chci vždy specifické věci nehledě na soupeře. Trošku mě překvapilo, že je B tým Hluku tak vysoko, ale jako hlavního rivala ho neberu.

V soutěži jsou s vámi další čtyři týmy z okresu. Jsou zápasy s nimi něčím specifické?

Největší rivalitu máme s béčkem Holešova, protože jsem tam dlouho trénoval mládež. Asi 90 procent našich hráčů Holešovem prošlo. Proto je tento zápas pro nás všechny specifický. Zbytek okresních týmů je od nás docela daleko. Například Koryčany jsou dál než Prakšice, takže to pro nás není úplně derby. Trošku jiné jsou možná ještě zápasy s Chropyní, kde od nás hraje jeden odchovanec.

Rymice v poslední době hodně posílily, když přišli zajímaví hráči v čele s Kutrou. Žádný z nich však Holešovem neprošel. Čím jste tyto hráče přilákali?

Paradoxně Kuťas v Holešově nějakou dobu bydlí a překvapuje mě, že ho Holešov neoslovil. Za mě je to hráč s kvalitou i pro tamní A tým. My jsme se s Lukášem potkali při našem společném angažmá v Nevšové a i kvůli tomu, že bydlí blízko, jsem ho oslovil. Dvořáček je se mnou už na pátém angažmá. Prošel se mnou mládeží ve Zlíně, nebo tehdy ve Viktorce Otrokovice. Stejně tak i Křívánek. Jediná výjimka je Ligač, kterého jsem potkal v Bystřici pod Hostýnem. Momentálně je však na vojenské misi a do konce podzimu už nenastoupí. Poslední posilou je Milan Knedla, kterého jsem potkal ve Zlíně a byli jsme spolu v Nevšové.

Splnily posily vaše očekávání?

Za mě ano. Samozřejmě u Křivánka jsme čekali větší gólový příjem. Na druhou stranu teď půl roku nehrál, protože si při prvním zápase v Napajedlích loni na jaře zranil meniskus. Musíme být trpěliví. Postupně se ale dostává do formy a dává důležité branky.

Jaké máte do konce sezóny cíle?

Určitě chceme hrát na špici, a pokud zůstaneme první, tak to bude záležet na vedení klubu. Uvidíme, jak se bude vyvíjet sezóna. Zbytek podzimu už nebudeme hrát doma v Rymicích, protože u nás začíná rekonstrukce kabin. Vrátit bychom se měli hned na jaře.

Vy jste delší dobu netrénoval. Co říkáte na svůj návrat do fotbalu?

Netrénoval jsem poslední tři roky, protože moje přechozí angažmá v Bystřici pod Hostýnem a v Nevšové nevyšly podle představ funkcionářů. Panu Kaňovi chci proto poděkovat, že si na mě vzpomněl. Zásluhu na mém příchodu mají určitě i Paták a Čada, kteří mě znají od mládeže. Návrat mi vyšel na jedničku (smích) a budu rád, jestli to i vydrží.

Jonáš Krutil

( zdroj: Týdeník Kroměřížska ročník 24/číslo 41 )